|
||
Joan Miró ( 1893 Montroig u Barcelony - 1983 Palma de Mallorca )
Španělský malíř, sochař a designér.
Pocházel z rodiny zlatníka, umění vystudoval v Barceloně a po celá 20. léta až do poloviny 30. let trávil pravidelně zimní období v Paříži, aby se na jaro a léto vracel na rodinný statek do Montroigu poblíž Barcelony: Farmářova žena z r. 1922/3.
Byl surrealistou od samého zrodu hnutí v r. 1924, kdy signoval Bretonův první manifest, a zůstal surealismu věrný. Breton ho dokonce prohlásil za „patrně nejsurrealističtějšího z nás všech“, přestože se Miróova díla od tvorby ostatních účastníků hnutí výrazně lišila.
Poloabstraktní ( kombinující naznačenou figuraci s abstrakcí ) až abstraktní a v příznivém slova smyslu dekorativní, převážně antropomorfní postavičky jeho obrazů připomínají naivitu dětské kresby, tělíska organických tvarů a veselých barev vznášející se v prostoru nebo plující na barevném pozadí lehce dráždí divákovu obrazotvornost a vycházejí vstříc jeho zvídavosti: Harlekýnův karneval z r. 1924/25, Postava házející kamenem po ptáku a Pes štěkající na měsíc, oba z r. 1926, Obraz z r. 1933, Nokturno z r. 1935, Básnířka z r. 1940 a Žebříky pronikají nebeskou modří jako ohnivé kolo z r.1953.
Hravost patří k atributům Miróovy tvorby schopné jak strhávat na sebe pozornost ve veřejném prostoru, tak rozjasňovat a intimně ladit komorní prostředí bytových interiérů. Nevyčerpatelné řady malířových děl jsou snad nejreprodukovanější náměty kalendářů.
Nicméně Miróova tvorba měla ještě jiný aspekt: v často beznadějné a ponuré atmosféře španělské občanské války navrhoval propagandistické plakáty pro republikány bojující s Frankem. Jeho sugestivní obraz Hlava ženy z r. 1938 lze považovat za podobenství španělské tragedie a předzvěst další světové války. Přestože jde o dílo menších rozměrů, je srovnatelné s alegoriemi Dalího a Picassa z let 1936/7 inspirovanými občanskou válkou.
Poválečné ohlasy obrazu lze vysledovat u Kooninga i Dubuffeta. Naopak Miró se patrně inspiroval fantasmagoriemi Alfreda Kubina, který byl mimochodem první sběratel Miróových obrazů, a možná i Proměnou Franze Kafky.
Závěr 3O. let strávil v Paříži, v r. 194O se vrátil do Španělska, žil a tvořil až do konce života většinou na Mallorce. Mezinárodní renomé získal zejména díky retrospektivní výstavě uspořádané v r. 1941 Muzeem moderního umění v New Yorku.
Před polovinou 4O. let začal pracovat s keramikou a návazně vytvářel skulptury, nejprve komorní keramické sošky, později velké kolorované bronzy: Figura z r. 1968.
V 50. letech navrhl pro významné americké a světové instituce ( Harvardova univerzita, pařížský palác UNESCO ) obrovské keramické murálie. Až do konce života nepřestával experimentovat a ještě ve své osmdesátce vstoupil do oblasti skářského designu originálními a nezaměnitelnými barevnými objekty.