|
||
Abstraktní umění může zaujímat širokou škálu vztahů k jevové skutečnosti - od nulového až po zcela volný a nepřímý vztah. Ostatně nejeden abstraktní umělec prošel počátečním obdobím předmětné tvorby ( Kandinskij, Kupka ) nebo některým ze směrů, které upřednostňovaly stavební prvky jako barvu, linii, tvar a strukturu před zobrazovaným dějem nebo předmětem ( Delaunay ).
U kolébky abstraktního umění tudíž stály mj. kubismus, futurismus a expresionismus. Podle již klasické definice Herberta Reada (Art Now, 1948) považujeme za abstraktní umělecká díla, která se ubírají - jakkoli je počátečním podnětem umělcovo povědomí určitého předmětu ve vnějším světě - cestou k vytvoření svébytného a nezávislého estetického jednotného celku, jenž není závislý na nějakém objektivním rovnocenném protějšku. Abstraktní umění bývá alternativně označováno jako nefigurativní, nezobrazující nebo bezpředmětné ( ojediněle i jako konkrétní umění ve shodě se stejnojmenným názvem manifestu Theo van Doesburga z roku 193O ).
Vznik abstraktního umění lze klást do druhé dekády minulého století s tím, že k tomuto objevu sbíhavě směřovali umělci různých výchozích pozic a zkušeností, mezi nimi jako jeden z prvních František Kupka, český malíř žijící ve Francii. Nicméně tvůrčí originalita a hloubka filozoficko-estetických koncepcí přisoudila úlohu předních objevitelů a iniciátorů trojici abstraktních malířů: Kandinskému, Malevičovi a Mondrianovi.
S ohledem na převládající tvary vykrystalizoval již v předválečném a rozvinul se v meziválečném abstraktním umění na jedné straně proud geometrické ( Malevič, Mondrian ) a na druhé straně organické, resp. „biomorfní“ abstrakce ( Klee, Arp, Miró ).
Kvalitativně novou podobu daly abstraktnímu umění kolem poloviny dvacátého století americký abstraktní expresionismus a evropský informel ( viz kap. 7 ).
Čelní představitelé a díla jsou uvedeni v následujících kapitolách.