|
||
Vasilij Kandinskij (1866 Moskva - 1944 Neuilly-sur-Seine u Paříže)
Ruský umělec žijící od roku 1896 v bavorském Mnichově.
Společně s Franzem Markem zakládá začátkem druhého desetiletí skupinu Der Blaue Reiter ( Modrý jezdec: stejnojmenný almanach z r. 1912 ) a téhož roku vychází i jeho stěžejní teoretické dílo Űber das Geistige in der Kunst ( O duchovnosti v umění ).
Směřování k abstrakci se zřetelně projevuje již v jeho předchozí figurativní tvorbě (Kráva, 1910). V roce 1913 patrně vznikl Kandinského první abstraktní akvarel ( umělcem dodatečně vročený letopočtem 1910 ). Ještě v období před vypuknutím první světové války vytváří umělec řady svých nejpůsobivějších abstraktních pláten: průběžně číslované série Impresí, Improvizací a Kompozicí, pokládané za jeden z vrcholů abstraktního umění vůbec.
Během války žije Kandinskij v Moskvě, kde se po Říjnové revoluci věnuje vysokoškolské pedagogické a také kulturně organizátorské činnosti, kterou pro koncepční neshody se svými ruskými kolegy a oponenty ukončuje návratem do Německa. V r. 1922 akceptuje nabídku ředitele Bauhausu Gropia a na jejím základě pak působí ve Výmaru i Desavě jako profesor teorie a nástěnné malby až do uzavření školy nacisty v r. 1933.
V roce 1926 vydává v Mnichově spis Punkt und Linie zur Fläche ( Bod a čára na ploše ). Toto teoretické dílo zobecňuje zkušenosti z pedagogické práce se studenty Bauhausu a reflektuje změny, jimiž prošla Kandinského vlastní tvorba od bezprostředního kontaktu s ruským suprematismem a konstruktivismem až po každodenní pobyt v tvořivém prostředí experimentujícího Bauhausu.
Umělcovo období po návratu ze sovětského Ruska a více než desetileté činnosti v Bauhausu předznamenal obraz Pestrobarevný kruh z r. 1921 spojující geometrické útvary s duhově barevnou paletou předválečných mnichovských let. Toto období svým způsobem uzavírá a závěrečné, francouzské období malířova života a tvorby po odchodu do Paříže v r. 1933 naopak otevírá Balancující akt z r. 1935, svými organickými tvary a biomorfní dekorativností předjímající Miróa. V malířském díle Kandinského, který se od mládí intenzívně zajímal o hudbu, můžeme nalézat styčná místa a paralely se spřízněnou tvorbou Igora Stravinského a Arnolda Schoenberga.