|
||
Piet Mondrian ( 1872 Amersfoort u Utrechtu - 1944 New York )
Nizozemský malíř, který vyšel z krajinomalby ovlivněné fauvismem a během tříletého pobytu v Paříži v první polovině dvacátých let byl inspirován kubismem.
Rozhodující význam pro další Mondrianovu tvorbu mělo po jeho návratu domů setkání s rovněž nizozemským malířem, architektem a teoretikem Theo van Doesburgem v r. 1915. O dva roky později - v r. 1917 - spolu zakládají skupinu a časopis De Stijl ( sloh, styl ), který se stává střediskem nizozemské varianty geometrické abstrakce nazvané svými tvůrci neoplasticismus. Podle Mondriana nemá umění pouze vyjadřovat skutečnost, nýbrž být samo skutečností.
Po opětovném návratu do Paříže zde Mondrian uveřejňuje v roce 1920 programově teoretický spis Le Néo-plasticisme.
Koncem dvacátých a počátkem třicátých let tvoří malíř řadu vertikálně horizontálních kompozic, např. Fox Trot A (1927), Kompozice ve žluté a modré (1929) aj. Jakkoli odmítá Van Doesburgovu dynamizující diagonálu používanou v jeho „proti-kompozicích“ ( např. Protikompozice v disonancích XVI, 1925 ), natáčí rám svých obrazů na roh tak, že dynamický diagonální rám kontrastující s „přirozenou“ skutečností obrazu zdůrazňuje jeho expresivitu.
Koncem třicátých let odchází do Londýna, kde nachází tvůrčí prostředí a přátele ( Ben Nicholson, Barbara Hepworthová a Naum Gabo ), avšak po zničení vlastního ateliéru během bombardování Velké Británie přesídlí v r. 194O do Spojených států. Pobyt v metropolích na obou březích Atlantiku jej inspiruje k velkým barevným kompozicím první poloviny čtyřicátých let, které se výrazně liší od redukované škály předchozích pláten. K nejznámějším patří Place de la Concorde, Trafalgar Square a newyorské Broadway Boogie-Woogie, včetně již nedokončené Victory Boogie-Woogie (1943), předznamenávající vítězství Spojenců nad nacisty.
Nadšený tanečník a posluchač džezu ovlivnil svými obrazy nejen umění, zejména užité, ale i americkou a evropskou módu a dokonce životní styl, včetně jeho poválečné euforie.