Abstrakce a figurace
Max Beckmann
 Vytisknout studijní materiál

Max Beckmann ( 1884 Lipsko - 1950 New York )

Německý malíř a grafik, svou tvorbou spřízněný s představiteli Nové věcnosti Georgem Grossem ( 1893 - 1959 ) a Otto Dixem ( 1891 - 1969 ), s nimiž se představil veřejnosti na stejnojmenné výstavě v Mannheimu v r.1925. S tímto hnutím sdílí sociálně kritický tón, nicméně jeho drsná kritika společnosti není na rozdíl od nich adresná a cynická, nýbrž vyznačuje se alegoričností a symboličností.

Malířovu tvorbu trvale ovlivnil zážitek z první světové války, jejíž utrpení osobně prožíval jako sanitář, po psychickém zhroucení propuštěný, a třebaže ve svém díle jen zřídka přímo čerpal z této tematiky, považoval za svou mravní povinnost pranýřovat negativní vlastnosti člověka, které válka obnažila. Jeho dílo je plné symbolů i alegorií sadismu, krutosti a smyslnosti.

Vedle osobních prožitků čerpá inspiraci i z domácí tradice, včetně německého středověkého sochařství. Kromě figurálních alegorií vynikl Beckmann jako portrétista: nejvíc byly oceňovány jeho autoportréty vyjadřující psychologii vlastního životního příběhu.

Malíř působil na přelomu 20. a 30. let jako pedagog, avšak poté co bylo jeho dílo nacisty zařazeno mezi „entartete Kunst“, byl zbaven místa. Tehdy začíná ještě v Německu pracovat na sérii devíti triptychů, které jej proslavily. Tato monumentální díla připomínající středověké trojdílné oltáře spojují osobní prožitek s reflexí nad osudem lidstva, které mělo vbrzku poznat další světovou válku a holocaust. Beckmannovy triptychy lze právem srovnávat s obdobnými díly Otto Dixe: nejznámější z nich Velkoměsto z r. 1927 - 28 je sociálně ironická a barevně útočná parabola soudobé společnosti představované maloměšťáky a prostitutkami bavící se před zraky válečných invalidů v „předpeklí sopky“.

Neméně známá Dixova Válka z let 1929 - 32 spojuje osobní zážitek dvakrát raněného řadového vojáka na ruské i francouzské frontě s apokalypsou lidstva. První z Beckmannových triptychů symbolicky pojmenovaný Odjezd předchází již doživotní malířově emigraci ( Amsterdam 1937 - 1947, Saint Louis a New York 1947 - 195O ).

Malířův expresionistický styl poučený rovněž soudobým francouzským uměním i jeho krátké pedagogické působení ve Spojených státech nalezlo živý ohlas mezi americkými umělci. Beckmannova tvorba rovněž předznamenávala pozdější evropský neoexpresionismus.