|
||
Marc Chagall ( 1887 Liosno u Vitebska - 1985 Saint-Paul-de-Vence )
Malíř, grafik a designér ( scénické výpravy a vitraje ), původem z nábožensky založené židovské rodiny z oblasti běloruského Vitebska, žil a tvořil většinu svého dlouhého života ve Francii. Příslušník Pařížské školy, zpočátku ovlivněný kubismem a expresionismem, si vypracoval velmi osobní styl nezávislý na všech dobových směrech a hnutích.
Koncem dvacátého století byl posledním žijícím účastníkem umělecké generace, která vnesla před první světovou válkou radikální změny do vývoje moderního umění. Stojí za zmínku, ž v Paříži zpočátku žil a tvořil v pověstném a dodnes existujícím Úlu na Montparnassu ( centrum zdejší bohémy obdobné ještě slavnějšímu Bateau - Lavoir na Montmartru, kulturní památce vyhlášené roku 1969 a zničené následující rok požárem ) kde jeho ateliér sousedil s ateliérem Modiglianiho a nacházel se poblíž ateliérů Soutina, Archipenka a Légera.
Celoživotním zdrojem inspirace byla však léta mládí prožitá ve Vitebsku, kam zavítal po své první individuální výstavě v berlínské galerii Der Sturm v r. 1914. Doma jej zastihla válka a pobyl zde až do začátku dvacátých let.
Nejznámějším obrazem z ruských a sovětských let je Dvojportrét se sklenicí vína, v němž zobrazil sebe na ramenou své milované Belly ( zemřela v New Yorku v r. 1944 ) s obletujícím andělem, přičemž jeho nevěsta stojí rozkročena nad Vitebskem. Často se připomíná souvislost díla s Delaunayem ( postavy odkazují k jeho sérii Eiffelových věží a andělova svatozář připomíná jeho orfistické kruhy ) a s pražským Rousseauovým autoportrétem ( vitebský most přes Dvinu a nábřeží lemovaná domy připomínají obdobnou scénu Celníkova portrétu ).
Po revoluci v r. 1917 založil ve Vitebsku uměleckou Akademii a stanul v jejím čele. Jeho experimenty, např. nápad najmout vitebské malíře pokojů na realizaci transparentů pro revoluční festival podle vlastních umělcových návrhů ( hlavou dolů obrácené zelené krávy a koně ) vyděsily členy místního sovětu. Jeho kolegové vedení Malevičem, kterého svého času do vitebské Akademie pozval, se jej nakonec v době nepřítomnosti rozhodli ze školy vypudit.
Následoval odchod do Moskvy, kde Chagall vytvářel nástěnné malby a jevištní výpravu pro Státní židovské divadlo. Konečně v r. 1922 po konfliktech s tradicionalisty i konstruktivisty, kdy ani jedna strana neakceptovala jeho zvláštní magickou kombinaci fantazijních a folklórních prvků, opustil sovětské Rusko a počínaje následujícím rokem již znovu žil a tvořil ve Francii až do své emigrace do Spojených států v r. 1941.
Jeho figurální obrazy se svými postavami nezřídka volně plujícími prostorem a popírajícími tak gravitaci předznamenávají magický realismus druhé poloviny století. V Paříži vynikl Chagall ve 20. a 30.letech jako ilustrátor Gogolových Mrtvých duší, La Fontainových Bajek a Bible ( Starý Zákon). Na přelomu 40. a 50. let byly souhrnně publikovány v tzv. livres d´artistes, bibliofilských tiscích s originály ilustrací proslulých umělců.
Ve 3O. letech v předtuše holocaustu vytvořil malíř sérii Ukřižování: Bílé Ukřižování (1938), Žluté Ukřižování (1943) a Mučedník (194O). V New Yorku se věnoval mj. scénografii baletních představení. Po návratu do Francie v roce 1948 se vedle barevné litografie ( Arabské noci ) a malbě ( Pocta Paříži ) věnoval návrhům vitrají: okna katedrály v Métách a vitraje lékařské fakulty Jeruzalémské univerzity.
Na konci svého téměř stoletého života navrhl sklomalby s biblickými motivy pro kostel sv. Štěpána v Mohuči jako symbol křesťansko - židovského porozumění.