|
||
Chaim Soutine ( 1893 Smiloviči u Minska - 1943 Paříž )
Litevský malíř z chudobné židovské rodiny, vystudoval v letech 1910 - 1913 Akademii ve Vilniusu a poté se natrvalo usadil v Paříži.
Byl označen za nejzřetelnějšího expresionistu mezi příslušníky Pařížské školy. Upřednostňovanými náměty jeho figurální tvorby jsou vedle krajinomaleb, zátiší a portrétů povahové studie poslíčků, pikolíků a chórových zpěváčků vyznačující se soucitem se zobrazovanými dětskými postavami nucenými stát celé hodiny na nohou a být neustále k službám.
Van Goghovsky laděné krajiny z Céretu v Provenci raných 20. let byly v následujících letech vystřídány rembrandtovskými portréty a zátišími. Pro Soutina měla zásadní význam osobní setkání s díly klasiků v Louvru stejně jako návštěvy Amsterdamu.
Jeho snad nejpůsobivější „zátiší“ je Stažené dobytče (1925). Bezperspektivní, frontální kompozice kombinující teplou červeň masa se studenou modří pozadí naznačuje malířovo zaujetí pro téma smrti. Malířovi životopisci připomínají lehce morbidní anekdotická oznámení sousedů policii a jejich stížnosti na zápach rozkládajícího se masa, který vycházel z malířova ateliéru při práci s obdobnými modely, které často vyhledával na jatkách.
Jakkoli Soutine zpočátku propadal pochybnostem o svých dílech, neochotně je vystavoval a některá snad i zničil, malířovu slávu už na začátku dvacátých let podnítil nákup jeho děl americkým sběratelem Albertem Barnesem.
Na konci minulého století velká retrospektiva v newyorském Židovském muzeu zhodnotila jeho celoživotní dílo i význam pro vývoj moderního umění. Jeho tvorba rezonuje v poválečném abstraktním i figurativním malířství a její ohlasy bychom mohli vysledovat jak u abstraktních expresionistů, tak u F. Bacona. Malíř sice po okupaci Francie unikl na venkov před pronásledováním z rasových důvodů, avšak zemřel v Paříži, kde se měl podrobit naléhavé operaci žaludečních vředů.