Počínaje experimentujícími a nekonformními 60. lety začala stále výrazněji vstupovat na uměleckou scénu nová média - terminologicky označovaná rovněž jako intermédia, multimédia, příp. mixed nebo composit media - aby se stala jakýmsi štafetovým kolíkem předávaným vrcholící modernou poslednímu běžci na trati moderního umění 20. století: postmodernismu 80. a 9O. let.
S poměrně širokým spektrem nekonvenčních forem, materiálů i technologií pracovali už předchozí běžci na stejné trati - především dadaisté, surrealisté, ruští konstruktivisté a umělci soustředění kolem Bauhausu.
S nástupem nového milénia se proměňuje i podoba multimédií a nových médií vůbec, neboť vedle stále nevyčerpaných možností performancí, instalací, environmenů a rozšiřujících se experimentů v oblasti využití fotografie, filmu, televize a videa ( Video art ) se prosazuje umění kombinující obraz, text a zvuk za pomoci jejich CD-ROM a DVD záznamu i reprodukce ( tento typ umělecké kreativity vystupuje pod různými názvy a zatím bez ustáleného shrnujího termínu ).