|
||
Na závěr této kapitolky podotkněme, že ponecháváme stranou řadu tendencí a umělců, kteří používají fotografie a videa k zaznamenání performancí, v nichž pracují s nekonvenčními prostředky a materiály, včetně vlastního těla: i v době nových médií se rozvíjejí např. Body art představovaný v 7O. letech zejména Američanem
Chrisem Burdenem ( nar. 1946 Boston )
a jeho riskantními sadomasochistickými performancemi ( Shoot z r. 1971 a Ikaros z r.1973 ) a Francouzkou
Orlan ( nar. 1947 Saint-Étienne )
s jejími proměnami vlastního těla pomocí plastických operací uskutečněných v 9O. letech a zaznamenanými pomocí filmu, s jejími kresbami vlastní krví, relikviáři vlastního tuku a masa, od nichž přešla k velkým fotografiím postihujícím představy různých civilizací a epoch o ideálu tělesné krásy.