|
||
Emil Filla ( 1882 Chropyně - 1953 Praha )
Malíř a sochař, teoretik umění, iniciátor Osmy a Skupiny výtvarných umělců.
Po absolvování pražské Akademie podnikl cestu do řady evropských zemí ( Německo, Nizozemí, Belgie, Francie a Itálie ), během níž na něj hluboce zapůsobilo Rembrandtovo dílo. Pro první výstavu Osmy v r. 1907 namaloval munchovsky laděný obraz Čtenář Dostojevského považovaný za svého druhu manifest mladé generace českých umělců sdílejících zásady fauvismu a expresionimu a vyznávajících myšlenky Nietzscheho a Dostojevského.
Stal se členem Spolku výtvarných umělců Mánes a redaktorem časopisu Volné směry, jejichž čtenáře seznamoval s nejnovějšími uměleckými výboji, především s dílem P. Picassa. Kvůli koncepčním neshodám s vedením spolku vystoupil s dalšími přáteli z Mánesa a založil Skupinu výtvarných umělců prosazující v našich podmínkách kubismus. Sám tvořil kubistické obrazy a plastiky.
Svým lyrickým kubismem, projevujícím se např. v tzv. bílých zátiších, vycházel vstříc surrealimu, což mj. demonstrovala i jeho účast na výstavě Poezie 1932. Koncem 3O. let vytvářel díla na téma bojů a zápasů, zejména zvířecích, jako předzvěst příštích osudů Československa. ( Filla se už před vznikem Československa politicky angažoval v zahraničním odboji a poté sloužil jako diplomat novému státu. )
V září 1939 byl malíř zatčen Gestapem a až do května 1945 držen v koncentračním táboře Buchenwald u Výmaru, odkud se vrátil s podlomeným zdravím. Po válce vyučoval jako profesor VŠUP monumentální malbu. Některá jeho poválečná díla byla inspirována čínskou štětcovou technikou.