|
||
Bohumil Kubišta ( 1884 Vlčkovice u Hradce Králové - 1918 Praha )
Malíř a teoretik umění, spoluzakladatel Osmy.
Během svých dvou pobytů v Paříži v letech 1909 a 1910 poznal Picassův a Braqueův kubismus. Neméně významné byly jeho kontakty s německými expresionisty, jmenovitě s E.L.Kirschnerem a O. Müllerem, svého času členy Die Brücke. Z domácích umělců bylo z hlediska tvorby vzájemně inspirující jeho dlouholeté přátelství s Janem Zrzavým.
Svou tíživou existenční situaci řešil umělec vstupem do armády v r. 1913, kde sloužil i za války jako důstojník dělostřelectva v Pule vyznamenaný vysokým vojenským řádem, avšak malovat ani v této době nepřestal. Po skončení války se vrátil do Prahy, kde zemřel po vyhlášení samostatnosti na následky španělské chřipky. Kubišta patřil spolu s Fillou a Gutfreundem k nejvýraznějším uměleckým osobnostem první vlny české avantgardy.
Od expresionismu ( Vlastní podobizna v haveloku a Ve vlaku, oba z r. 1908, Modrý autoportrét z r. 1909 ) přešel ke kubismu a vytvořil jeho svébytnou variantu, tzv. kuboexpresionismus ( Zátiší s nálevkou a Kuřák, oba z r. 1910, Sv. Šebestián z r. 1912 ). Osobité jsou jeho obrazy na téma „memento mori“ ( Zátiší s lebkou a Polibek smrti, oba z r. 1912 ) a obrazy s existenciálním podtextem vytvářené během první světové války ( Meditace a Oběšený, oba z r. 1915 ).
Některá Kubištova díla reflektují futuristické znázornění pohybu ( Vodopád v Alpách a Vlak na horách, oba z r. 1912, Námořník a zejména Pobřežní děla v boji s dělostřelectvem, oba z r. 1913 ).