|
||
Jan Zrzavý ( 1890 Okrouhlice - 1977 Praha )
Malíř zcela osobitého a neopakovatelného stylu vytvářející díla převážně symbolického zaměření, ať už byl ovlivněn expresionismem, kubismem nebo se dal cestou novoklasicismu.
Hluboce na něj zapůsobil Leonardo da Vinci, a to jak duchovním obsahem svých děl, tak i promyšleností jejich kompozice. Experimentátorská odvaha jeho renesančního idolu ostaně napomohla malířově otevřenosti vůči kubismu umocněné diskusemi o umění s dlouholetým přítelem Kubištou.
Pokud jde o barvu, která pro Zrzavého představovala „psychickou sílu“ a „viditelnou duši“, neinspiroval se jenom středověkou symbolikou, ale vzal v úvahu i současné výboje neoimpresionismu a fauvismu. Síla imaginace vyzařující z malířových děl byla hlavním důvodem, proč jej čeští surrealisté obdivovali stejně jako francouzští De Chirica, na rozdíl od něhož je však Zrzavý nikdy "nezklamal".
K známým vynikajícím obrazům stylově vyhraněného díla vybraných, někdy exkluzívních námětů - od přímořských krajin až po biblické figurální kompozice - patří: Údolí smutku z r. 1908, Antikrist z r. 1909, Kázání na hoře z r. 1912, Meditace a Milosrdný Samaritán, oba z r. 1915, Vražda z r. 1918, Melancholie II z r. 1919/20, Kavárna z r. 1923, Kostel v Camaretu z r. 1927, San Marco v noci z r. 1930, Spící lodě z r. 1935, Ecce Homo z r. 1933 a nedokončený Mnichov z r. 1939 a Velká Kleopatra z let 1947 - 57 ( tímto moderně a zároveň „leonardovsky“ uchopeným motivem se malíř zabýval už od první skici z r. 1912 ).