|
||
Jan Štursa ( 1880 Nové Město na Moravě - 1925 Praha )
Sochař, žák a nástupce Josefa Václava Myslbeka.
Po absolvování kamenosochařské školy v Hořicích vystudoval pražskou Akademii, jejímž profesorem se stal v r. 1916. Zde vychoval nejednoho významného představitele meziválečného avantgardnícho sochařství. Sám už jako čerstvý absolvent Akademie vytvořil komorní sochařská díla, která dlouhodobě anticipovala vývoj moderního nekonvenčního sochařství: Utopená kočka z r. 1904 a Život uniká z r. 1904/O5.
K doznívající secesi se hlásí některá sochařova raná díla na téma dospívající a mladé ženy: Puberta z r. 1905 a Malancholické děvče z r. 1906, zatímco Eva z r. 1908/09 již patří k dílům vycházejícím sice z neoklasicismu, nicméně usilujícím vyrovnat se s podněty první vlny evropské avantgardy ( Štursu přitahovala z tohoto hlediska zejména Paříž ) : Odpočívající tanečnice z r. 1913.
V letech 1912-13 vzniklo známé monumentální sousoší Práce a Humanita určené pro pražský Hlávkův most.
Osobní zážitek z války na haličské frontě vyjadřuje socha Raněného z let 1917-21, jedno z nejvýznamnějších děl samostatné republiky. Jejími nejvýznamnějšími sochaři byli předčasně zemřelí Štursa s Gutfreundem, kteří výrazně ovlivnili nastupující umělecké generace, první jako pedagog, druhý zejména příkladem vlastní tvorby.
Štursa trpící depresemi spáchal sebevraždu. Ještě v posledním roce svého života vyšel vstříc civilismu 2O. let bronzovou sochou Dívky myjící si prs z r. 1925.