|
||
Otto Gutfreund ( 1889 Dvůr Králové - 1927 Praha )
Sochař, po studiích na keramické škole v Bechyni, pražské Akademii a v Paříži u Bourdella se stal členem Skupiny výtvarných umělců.
Krátce se dotkl expresionismu ( Úzkost z r. 1911 ), aby se brzy nato stal nejvýznamnějším představitelem českého kubistického sochařství. Tento vývoj ilustrují známá díla: Hamlet a Adam a Eva, obě z r. 1911, Don Quijote z r. 1911/12, Hlava Viki a Kubistická hlava, obě z r. 1913 a Kubistické poprsí z r. 1912/13.
Český sochař, který měl již za sebou vyzrálá kubistická díla srovnatelná s tvorbou svých ostatních evropských protějšků, se během svého dalšího pobytu v Paříži v roce vypuknutí první světové války 1914 setkal s Picassem, Grisem, Apollinairem a Kahnweilerem. Po vyhlášení války vstoupil do cizinecké legie a zúčastnil se bojů, roky 1915 - 18 strávil v internaci. Do r. 1916 se datuje dřevěná kubofuturistická až konstruktivistická Ležící žena.
V Paříži zůstal sochař do r. 192O, kdy se vrátil do Prahy. Tehdy radikálně změnil svůj styl ve prospěch sociálního civilismu, v jehož intencích vytvořil originální polychromované terakotové sochy, jimiž se jakoby rozpomínal na své bechyňské začátky: tuto cestu předznamenala Vlastní podobizna z r. 1919 a jejím mezníkem byla sousoší Průmysl a Obchod z r. 1923 korespondující s hospodářskou dynamikou samostatného státu na začátku 20. let.
Polovině 20. let patří sousoší Rodina z r. 1925. V r. 1926, rok před svou smrtí, se stal profesorem pražské Akademie. Jeho předsmrtné dílo Sedící z r. 1927 naznačilo možný návrat ke kubistickým sochám, tentokrát semiabstraktní povahy. Sochař neoslyšel ani společenské zakázky na tvorbu pomníků, z nichž nejznámější je patrně sousoší Babičky v Ratibořickém údolí.
Gutfreund je dnes především díky svým raným kubistickým dílům pokládán za jednoho z nejvýznamějších evropských představitelů sochařského kubismu.