|
||
Počátkem 30. let odchází z české umělecké scény Devětsil a hlavní umělecké tendence, které prosazoval, tedy konstruktivismus a poetismus, jsou střídány funkcionalismem a surrealismem, které zanedlouho tuto scénu zcela ovládnou.
Funkcionalismus se stane určujícím slohem moderní architektury 30. let a výrazně ovlivní užité umění i design, surrealismus bude magnetem pro malíře, sochaře, básníky, divadelníky, umělecké fotografy a filmové tvůrce. Přechod není zdaleka náhlý, naopak vývoj umění dvou meziválečných desetiletí se přes vnitřní odlišnosti a specifika i měnící se vnější společenské podmínky a okolnosti vyznačuje kontinuitou a vzácnou stabilitou a zároveň činí z 20. a 30. let jedno z nejkreativnějších období českého umění.
Za mezník ve vývoji výtvarného umění lze považovat mezinárodní výstavu Poezie 1932 uspořádanou Spolkem výtvarných umělců Mánes v Praze. Za "devětsilským" názvem se již klubal surrealistický obsah podtržený účastí čelných zahraničních umělců této orientace, mezi nimiž nechyběli Arp, Dalí, Ernst, Giacometti, Masson, Miró, Tanguy. Z českých umělců vystavovali Filla, Hoffmeister, Janoušek, Makovský, Muzika, Stefan, Šíma, Štyrský, Toyen, Wachsman a Wichterlová.
Teprve v r. 1934 byla s desetiletým zpožděním oproti Paříži ustavena z Nezvalovy iniciativy Skupina surrealistů v ČSR: jejími členy se stali básníci Vítězslav Nezval a Konstantin Biebl, malíři Jindřich Štyrský a Toyen, sochař Vincenc Makovský, režisér Jindřich Honzl, skladatrel Jaroslav Ježek, psycholog Bohuslav Brouk, k nimž se později připojil budoucí teoretik a hlavní mluvčí skupiny Karel Teige. Čeští surrealisté sdíleli programová stanoviska svých francouzských kolegů formulovaná zejména iniciátorem hnutí André Bretonem ( ten spolu se svou ženou a básníkem Paulem Eluardem navštívil v doprovodu Josefa Šímy Prahu ), nicméně i vzhledem k tradicím poetismu 20. let byli méně ortodoxní a rigorózní v jejich praktickém uplatňování. Navíc čerpali inspiraci i ze zdrojů ruské avantgardy, o níž měli zejména díky Teigovi informace z první ruky. Český surrealismus tudíž nebyl pouhou odnoží stejnojmenného mezinárodního hnutí, nýbrž jeho důležitým a dnes i mezinárodně doceňovaným článkem.
Tvorba surrealistů se stala předmětem zájmu a estetických analýz strukturaliustů z Pražského lingvistického kroužku, především Romana Jakobsona a Jana Mukařovského. V průběhu a zejména ke konci druhé poloviny 30. let zaujímali surrealisté angažované občanské postoje v souvislosti s možným ohrožením republiky ze strany totalitního režimu v bezprostředním sousedství. Zřetelně se tato politická radikalizace umělců manifestovala v souvislosti s občanskou válkou ve Španělsku, která se stala metaforickou a symbolickou tematikou řady uměleckých děl. Zatímco z Německa přicházely zlověstné signály narůstající xenofobně a rasisticky motivované agresivity nacistů, kteří zahrnuli do svého likvidačního programu i moderní umění, zůstávalo tehdejší Československo baštou demokracie ve střední Evropě, kam se uchylovali ohrožovaní umělci ze sousedních zemí ( např. O. Kokoschka ), nebo kudy pokračovali tranzitem dále na Západ a do zámoří.
Na levici však narůstaly koncem 30. let i vnitřní rozpory. V r. 1938 se sice Vítězslav Nezval neúspěšně pokusil Surrealistickou skupinu z politických důvodů ( neshody týkající se tzv. moskevských procesů a další kulturní orientace politické levice ) rozpustit, ta však pokračovala ve své činnosti až do okupace republiky německými nacisty.
Nicméně i v pochmurné atmosféře okupované země vznikla umělecká Skupina 42, která se stala dědicem tradic meziválečné avantgardy a garantem i příslibem kontinuity modernosti. K umělcům, kteří nezřídka spojovali poezii velkoměsta s poetikou výbojů v oblasti formy, patřili malíři František Gross, František Hudeček, Kamil Lhoták, Jan Smetana, Karel Souček a Jan Kotík, básník a výtvarník Jiří Kolář, sochař Ladislav Zívr, fotograf Miroslav Hák, teoretikové umění Jindřich Chalupecký a Jiří Kotalík, spisovatelé Ivan Blatný, Josef Kainar ad.
Vedle Skupiny 42 se v protektorátních časech konstituovaly další dvě skupiny mladých výtvarníků: Sedm v říjnu ( Václav Hejna, Josef Liesler, Arnošt Paderlík, Zdeněk Seydl, František Jiroudek, fotograf Jan Lukas a teoretik Pavel Kropáček ) a Ra ( Václav Zykmund, Bohdan Lacina, Josef Isler, Václav Tikal ad. ).