|
||
Vincenc Makovský ( 1900 Nové Město na Moravě - 1966 Brno )
Sochař, designér a vysokoškolský pedagog.
Po absolvování studia na pražské Akademii se na základě stipendia francouzské vlády stal Bourdellovým žákem a navštěvoval Kupkovy přednášky. V Paříži žil spolu s H. Wichterlovou, přičemž oba čerpali inspiraci z prostředí avantgardy a sdíleli obdiv např. k sochám Brancusiho. Makovský experimentoval s deformovanými poloabstraktními tvary a po Picassově vzoru i s materiálem ( plastiky z kartonu ). Francouzské zkušenosti zúročil doma počátkem 30. let a ve svém relativně krátkém surrealistickém období ( členem Surrealistické skupiny v ČSR byl v letech 1934-36 ) byl spolu s Wagnerem nejodvážněji experimentujícím avantgardním sochařem. Tuto dráhu však ještě v průběhu 30. let opustil ve prospěch neoklasicismu a od konce 40. let ji obětoval své do značné míry neúspěšné snaze dodat tradičnímu realismu moderní výraz.
K nejvýznamnějším sochařovým dílům 30. let patří: Hlava-přilba z r. 1926/27, Torzo z r. 1929, brutalistická Ležící žena z r. 1929/3O kombinující opuku, železo a plech, nedochovaná Léda a Dívčí sen, obě z r. 1932, reliéf Žena s vázou z r. 1933 zhotovený s použitím korku, vosku, papíru, tkaniny, motouzu, zápalek a dehtu, surrealistická persifláž Dívka s děckem rovněž z r. 1933, svého druhu „madona naruby“, a nedochovaná Hlava republiky z r. 1934.
$
Na začátku 40. let působil sochař na Škole umění ve Zlíně, kde coby designér navrhoval ergonomicky řešené nástroje pro obuvnický průmysl, přičemž mezi jeho tehdejší žáky patřil přední poválečný designér Zdeněk Kovář.
Makovského žáci na Akademii výtvarných umění, kde sochař po válce působil jako profesor, se zejména v období tání dogmatických doktrin konce 40. a 50. let znovu ohlíželi zpět po jeho avantgardní tvorbě 30. let, která se od 60. let stala jedním ze zdrojů jejich úsilí o nekonvenční tvorbu inspirovanou jednak tradicemi domácí mezivalečné avantgardy, jednak soudobým evropským a světovým uměním.