|
||
Zdeněk Pešánek ( 1896 Kutná Hora - 1965 Poustevny u Rumburka )
Sochař a experimentální umělec.
Po absolvování pražské Akademie se vydal odlišnou cestou než ostatní Štursovi žáci. Jeho tvorba 20. a 30. let do jisté míry korespondovala s úvahami rozvíjenými ruským konstruktivismem a Bauhausem. Už v rámci svého členství v Devětsilu experimentoval v oblasti světelné a kinetické plastiky.
K jeho nejznámějším dílům patří tři verze barevného klavíru z let 1925-28 ( poslední, synchronizující zvuk s obrazem, byla předvedena na koncertě ve Smetanově síni Obecního domu, kdy na ní Ervín Schulhoff provedl Skrjabinovy skladby ). Zamýšlený, avšak nerealizovaný Pomník letcům z poloviny 20.let měl být jednou z prvních kinetických audiovizuálních plastik z netradičních materiálů ( včetně autentických křídel a motorů letadla ) určených pro veřejný prostor.
Nejznámějším, bohužel nedochovaným dílem, byla světelně kinetická plastika umístěná v r. 1930 na Edisonovu transformační stanici v pražské Jerusalémské ulici poblíž svatojindřišského kostela. Pešánkovy neónové plastiky ( např. Torzo z r. 1936 ) anticipovaly „lightart“ 60. let.