|
||
Ladislav Zívr ( 1909 Nová Paka - 1980 Ždírec )
Sochař, jeden z umělců novopackého jádra Skupiny 42, kde byl mezi převážně malíři jediným zástupcem trojrozměrné tvorby.
Syn hrnčíře vyučený vlastním otcem prošel nejprve keramickou školou v Bechyni a následně studoval na UMPRUM i Akademii. Do uměleckého života vstoupil ve 30. letech, kdy vytvořil svébytná díla jednak pozdně kubistického zaměření ( Podobizna malíře Hudečka z r.1930, Sedící z r. 1931, Hlava a Sehnutá, obě z r. 1933 ), jednak ovlivněná surrealismem ( pouze fotograficky dokumentovaný Surrealistický objekt z r. 1933, Delfín a oko z r. 1934 a zejména Srdce inkognito z r. 1937 ).
Za originální lze považovat techniku muláže spočívající v namáčení přírodních materiálů do tekuté sádry, které po zatvrdnutí a upevnění na plátno dodalo vzniknuvšímu reliéfu bizarní „surrealistické tvary“ ( Tři ženy z r. 1937 ) a předjímalo poválečné experimenty informelních malířů s kombinací textilií (např. pytloviny ) a barevnou masou se zakomponovanými materiály (např. pískem ) dodávajícími obrazům hrubou reliéfní strukturu. Obě naposledy uvedená díla z r. 1937 lze považovat za nejvýznamnější Zívrův přínos meziválečné sochařské avantgardě.
Do r. 1939 se datuje symbolický Pták. Členem Skupiny 42 se stal v r. 1943, kdy se také účastnil jejích dvou prvních výstav. V jeho gutfreudovsky laděných dílech se projevoval skupinový důraz na technickou civilizaci 20. století: Rentgenolog z r. 1942 následovaný Plastikou in vitro z r. 1943. Období okupace opět symbolicky uzavírá Hlava v plynové masce z r. 1945, aby byla vystřídána v r. 1946 Pařížankou ( téhož roku Zívr Francii navštívil ).
V letech 1947-48 vzniká řada děl řešících vztah mezi člověkem a technikou: Fotoreportér, Hrnčíř I, Žena krystal, všechna z r. 1947, a Žena s přístrojem II, Muž se strojem a Muž u stroje, všechna z r. 1948. Po určité odmlce se sochař teprve na přelomu 50. a 60. let vrátil k původním zdrojům své vlastní tvorby.