|
||
Jackson Pollock ( 1912 Cody ve Wyomingu - 1956 East Hampton )
Americký malíř, dominantní osobnost abstraktního expresionismu, tvůrce akční malby ( „action painting“ ), proslul technikou „drippingu“ a kompozičním principem „all-over“ ( viz výše ).
Počátky Pollockovy tvorby přímo ovlivnil jeho učitel Benton a rovněž mexičtí muralisté ( v r. 1936 se účastnil Siqueirosova experimentálního workshopu v New Yorku a osvojil si tu např. práci se stříkací pistolí ) a nepřímo, zejména spontaneitou svého automatismu a interpretací archetypů i mýtů, surrealisté. Zapůsobilo na něj rovněž poznání výtvarných tradic původních obyvatel Severní Ameriky. První samostatnou výstavu měl v galerii Peggy Guggenheimové věnované aktuálnímu umění v r. 1943: zde vystavil např. známý poloabstraktní obraz Vlčice z téhož roku ( anglický název The She-Wolf je zároveň slovní hříčka s vedlejším, slangovým významem slova „wolf“ znamenajícího sukničkáře, tedy v ženském rodě třeba i svůdnici ), který lze pokládat rovněž za "citaci" známého etrusko-římského sochařského díla.
V polovině 40. let přechází Pallock k ryzí abstrakci a jeho slavné drippingy se jako blesk z čistého nebe objevují v r. 1947 a poprvé jsou veřejně vystavovány v následujícím r. 1948, aby vyvedly z míry a šokovaly veřejnost a vyvolaly údiv a v dalších letech postupně stále větší obdiv kolegů a dalších odborníků. Pollock naučil ostatní malíře riskovat a hrát vabank, což lapidárně vyjádřil Willem de Kooning slovy: „Jackson prolomil ledy“. Co do materiálů upřednostňuje emaily a metalízy, do barev přimíchává písek, střepy a další přísady vytvářející zrnitý povrch obrazu, pracuje s dřevěnými hůlkami, zednickými lžícemi, špachtlemi a noži.
Nejslavnější série drippingů z let 1947 - 1951 jsou Podzimní rytmus ( zřejmá narážka na Verlainovu báseň Píseň podzimu, jejíž první sloka vysílaná do éteru šifrovaně oznamovala francouzskému domácímu odboji, že nastává Den D a tudíž začíná vylodění Spojenců v Normandii ) a Levandulově modrá mlha, obě kolem r. 1950.
Pollockova mimořádná a ve srovnání s jeho uměleckými předchůdci i současníky zcela nebývalá popularita byla šířena moderními médii ( dokumentární fotografie vytvořené Hansem Namuthem ) i ústním podáním ( zdomácněla jeho původně ne zcela dobře míněná přezdívka Jack the Dripper inspirovaná podobně znějící přezdívkou známého masového vraha Jacka Rozparovače ) a přispěl k ní i umělcův ne vždy šťastný osobní život ( už koncem 30. let podstoupil odvykací protialkoholní léčbu ) a tragická smrt ( ve 44 letech se stal obětí automobilové nehody ). Ještě za života se stal legendou a ve sféře výtvarného umění první americkou hvězdou před Andy Warholem.