|
||
Wols ( vl.jm. Alfred Otto Wolfgang Schulze, 1913 Berlín - 1951 Paříž )
Německý malíř a fotograf působící od 30. let převážně ve Francii a považovaný za bezprostředního předchůdce francouzského tašismu a obecně evropského informelu.
Pocházel z vysoce postavené rodiny a mládí prožil v Drážďanech, kde byla jeho otci svěřena funkce šéfa saského zemského kancléřství. Budoucí umělec byl všestranně hudebně a výtvarně nadaný a čekala ho volba mezi povoláním houslisty, malíře nebo fotografa. Jako student zažil ještě poslední, již berlínský rok Bauhausu před nástupem nacistů k moci. Na radu svého učitele Moholy-Nagye se vydal v r.1933 do Paříže, kde se pod pseudonymem ( zjednodušenou zkratkou vlastního jména údajně vymyslel pro potřeby telefonické komunikace s francouzskými přáteli ) pohyboval v uměleckých kruzích ( mezi jeho přátele patřili Arp, Giacometti a Léger ) a vydělával si na živobytí portrétní fotografií a výukou němčiny.
Druhá polovina 3O. let pro něj znamenala strastné období expatriace, věznění, internace a skončila jeho odjezdem do jižní Francie, kde žil během druhé světové války v chudobě a začal se plně věnovat umělecké tvorbě. Za metaforu jeho života osudově vláčeného situací před válkou a během ní lze označit rimbaudovský obraz Opilý koráb z doby kolem r. 1945, svého druhu rekapitulaci osobních prožitků.
Po návratu do Paříže se v r. 1945 představil francouzské veřejnosti samostatnou výstavou kreseb v galerii René Drouin, která se stala mj. díky Sartrovi událostí intelektuálního života již opět svobodné metropole na Seině. Existencialistický filosof Jean-Paul Sartre, ústřední postava pařížských intelektuálních kruhů, podporoval Wolse morálně ( napsal úvod do katalogu jeho výstavy ) i finančně. Umělcovo zdraví, podlomené následky stresů z pronásledování, chudoby a nadměrné konzumace alkoholu, k nimž se přidaly další osobní problémy, bylo natolik chatrné, že zemřel ve svých 38 letech a prakticky se nedožil své nesmírné posmrtné slávy „evropského Pollocka“. Na rozdíl od něho byl méně známý široké veřejnosti, avšak stejně jako americký umělec získal mimořádnou autoritu a respekt mezi umělci a stal se jejich inspiračním idolem.
Wolsovo nedokončené dílo zahrnuje širokou škálu kreseb i akvarelů a relativně skromné množství olejomaleb: v r. 1946 vzniklo 40 jeho velkých informelních olejů, které označil jako „čtyřicet okamžiků ukřižování člověka“.