|
||
Zbyněk Sekal ( 1923 Praha - 1998 Vídeň)
Sochař, zatčen v r. 1941 pro ilegální činnost a vězněn v Praze-Pankráci, Terezíně a Mauthausenu, odkud se vrátil v r. 1945.
Studoval na VŠUP ( učitelé F.Tichý a E.Filla ), stal se členem skupiny Máj 57 a neoficiální Konfrontace. V r. 1969 odešel do exilu a od r. 1970 žil ve Vídni. Ve své tvorbě začínal jako malíř obyčejných věcí a prostých figur ( Kleště z r. 1955, Dívka z r. 1958, Stromy domy z r. 1960/61 ), nicméně souběžně vytvářel komorní plastiky, až jeho sochařský zájem nakonec převládl.
Příznačným rysem jeho díla je znakovost, ať už jde o plastiky, reliéfy nebo asambláže, ať sugerují antropomorfní ( Poklek z r. 1964, Figura z r. 1968 ), zoomorfní ( Pes-Ovečka z r. 1960, Pták z r. 1967 ) nebo ryze věcné, předmětové konotace ( Zamyky z r. 1964 ), na něž navázal v 80. letech Schránkami, svého druhu postmoderní citací „nalezených předmětů“ připomínajících doteky člověka a uchovávaných v dřevěných konstrukcích otevřených ze všech stran .