|
||
Jan Koblasa ( nar. 1932 Tábor )
Sochař a malíř, absolvent AVU ( učitelé O.Španiel, J.Lauda a K.Pokorný ), od r. 2003 profesor AVU.
Na přelomu 50. a 60. let vyústily improvizované neodadaistické akce, které pořádal se svými přáteli, do založení klubu výtvarníků pod názvem Šmidrové, pořádajícího mj. bizarní koncerty svého dechového tělesa. Koblasa rovněž inicioval v r. 196O neveřejné výstavy nefigurativního umění označované jako Konfrontace.
V letech 1964-69 spolupracoval s režisérem Otomarem Krejčou a jeho Divadlem za branou. V r. 1969 odešel do exilu, nejprve do Kielu, odkud se v r. 1982 přestěhoval do svého současného bydliště Hamburku. V Německu rovněž pedagogicky působil a účastnil se mnoha mezinárodních sympozií a workshopů. Už koncem 50. letech se stal známý cyklem kreseb La Strada z r. 1958. V r. 1963/64 spolupracoval s Mikulášem Medkem na realizaci interiéru kostela sv. Petra a Pavla v Jedovnici, což byl zároveň počátek dalších projektů uskutečněných doma i v zahraničí, především v nové domovské zemi Německu.
Koblasovo rozsáhlé dílo sestávající často z cyklů a charakterizované filozofickým podtextem i společenskými asociacemi a úvahami osciluje mezi malířstvím a sochařstvím, mezi informelem a nikoli zcela potlačenou figurací, autor zejména v sochařské tvorbě experimentuje, kombinuje materiály i techniky. Tvorba 80. let nalezla styčné plochy s minimalismem.
Jako příklad vybraných malířských i sochařských děl a cyklů lze uvést: Labyrint světa z r. 1958, Ničení ničeho a Co je dole je i nahoře z r. 1960, Finis Terrae a Maketa mého mozku z r. 1961, Lamento z r. 1975, Kolébky a Tyče z r. 1981, Dlažební kostky z r. 1983 a variace na věčné téma Apokalypsy, k němuž se umělec opakovaně vrací v průběhu celé své tvorby.
j