|
||
Bedřich Dlouhý ( nar. 1932 Plzeň )
Malíř, absolvent AVU ( učitelé M.Holý a K.Souček ), člen skupiny Šmidrové, od 1990 profesor AVU.
Počáteční experimentování a vyhraňování malířova osobního stylu ( Promenáda romantiků z r. 1958, Šedá série z r. 1960, Kristus z r. 1963 ) vyústilo do originálních asambláží kombinujících iluzivní malbu, informel, perokresbu s nalezenými i konstruovanými předměty a působících ve svém celku dojmem absurdity obdobně jako filmová groteska nebo divadelní fraška ( Zeď romantiků z let 1963-66, Moroa jako atrakce z r. 1965 a Hrst veselých vzpomínek z r. 1967/68 ). Následně vznikaly manýristicky bizarní obrazy-objekty pod plexisklem.
V 70. letech se malíř svými portréty banality, navazujícími na popart a jeho interpretaci módních idolů masmédií, dostal do blízkosti hyperrealismu. Následující romantické krajiny s různými „nástrahami“ z let 1977-78 již ohlašovaly postmoderní tendence 80. let, zatímco velkoformátové kresby a tzv. šedé obrazy obyčejných věcí se jakoby ve vzpomínce loučily s popartem.
Asambláže z poloviny 80. let ironicky a humorně citující klasická díla, např. Caravaggiova, Rembrandtova a Vermeerova ( Krajkář z r. 1988 ), se přiklánějí k postmoderním tendencím stejně jako obrazy znovu využívající účinek absurdity ( U Christ Evertů a Ráno z r. 1988 ).
Do 90.let vstoupil malíř monumentálními „zdmi“ ( Zeď z r. 1988/89 ).