|
||
Popart se rozvíjel ve Spojených státech a Velké Británii na konci 5O., v průběhu 60. a na začátku 7O. let. Byl reakcí umělců na postindustriální společnost ( a její „populární“ kulturu ) charakterizovanou masovou konzumací spotřebního zboží v supermarketech i audiovizuálních informací zprostředkovávaných reklamou, časopisy, filmem a televizí.
Koncentrovaným výrazem ikonografie popartu je koláž britského malíře Richarda Hamiltona ( nar. 1922 ) Co vlastně dělá naše dnešní domovy tak odlišnými, tak přitažlivými?, v níž se objevuje slovo „pop“. Hamilton označil nové umění přívlastky „populární, pomíjivé, postradatelné, levné, masově vyráběné, mladé, vtipné, sexy, nezvyklé, atraktivní a velký byznys“.
Ve srovnání s britským sociálně kritickým popartem byl americký popart spíš ironicky zlehčující a zároveň mlčky akceptující existenci masové kultury a konzumní společnosti. Umělci se nevyhýbali banálním námětům, opakování, sériovosti, reprodukčním technikám i sebepropagaci. Odmítali rozlišovat dobrý a špatný vkus a měli smysl pro umělecké využití kýče.
Za předchůdce nebo spíš souputníky amerického popartu bývají považováni Jasper Johns ( nar. 193O ), Robert Rauschenberg ( nar. 1925 ) a Allan Kaprow ( nar. 1927) a za jeho hlavní představitele malíři Andy Warhol ( 1928 Pittsburg - 1987 New York), Roy Lichtenstein ( 1923 New York - 1997 New York ) a Tom Wesselmann ( nar. 1931 Cincinnati ) a sochaři George Segal ( 1924 New York - ) a Claes Oldenburg ( nar. 1929 Stockholm).
Výraznou osobností britského popartu byl Allen Jones ( nar. 1937 Southampton), později - v 8O. a 9O. letech - známý svými monumentálními pestrobarevnými siluetami mužů a žen vykrajovanými z kovového plechu.
Vybraní umělci a díla jsou uvedeni v dalších kapitolách.