|
||
Minimalismus a konceptualismus
Jedna z tendencí moderního umění spočívající v redukci výrazových prostředků vyvrcholila v minimalismu ( Minimal Art ), který se objevil koncem 5O. let a udržoval po další dvě dekády. Kořeny minimalismu mohou být jistě právem shledávány v Malevičových obrazech, Duchampových ready-made, sochách Brancusiho nebo Kleinových monochromech. Minimalismus jako takový vznikl ve Spojených státech. Jeho předními tvůrci byli sochaři Carl Andre, Don Judd a Tony Smith a malíř Frank Stella. Minimalistická redukce se týká barev, tvarů, prostoru i materiálů.
Svého druhu následníkem minimálního umění je konceptualismus, konceptuální umění, jehož obsahová i formální struktura je redukována na koncept, umělecký záměr tlumočený nejen výtvarnými, ale nezřídka i verbálními prostředky. Výsledný produkt má spíš povahu dokumentu ( fotografie, zvukové záznamy i videokazety, texty a scénáře, mapy a diagramy ) než artefaktu. Konceptuální umění charakterizované přenesením důrazu z objektu na myšlenkový koncept vzniklo na přelomu 6O. a 7O. let, třebaže jeho kořeny sahají k Duchampově Fontáně z r. 1917, považované dnes za protokonceptuální dílo.
K předchůdcům konceptualismu patří rovněž italský umělecký provokatér Piero Manzoni ( 1933 Soncino - 1963 Milán ) s konzervami vlastních exkrementů prezentovanými pod názvem Merda d´artista (1961). Manifestem konceptualismu se stala Sol LeWittova stať Paragrafy o konceptuálním umění uveřejněná v časopise Artforum v r. 1967.
Pro minimální i konceptuální umění je příznačné stírání hranic: v případě minimalismu mezi uměním, řemeslem a designem, v případě konceptualismu mezi uměleckou teorií a uměleckou tvorbou. Řada konceptuálních umělců používá designérské metody spojené s řemeslným zpracováním výsledného produktu. Jiní aplikují metody umělecké teorie, zejména analytické postupy, a využívají pomocné techniky, včetně dokumentace. Prostupnost umělecké teorie a praxe je zde vzájemná a oboustranná. Spolu s bodyartem, landartem, performancí a instalací se konceptualismus řadí mezi tzv. postminimalistické směry.
Svébytnou syntézou minimalismu a konceptualismu je italské Arte povera prosazované v r. 1967 kritikem Germano Celantem a reprezentované díly Jannise Kounnelise a Mario Merze.