|
||
Performance a instalace, environment a landart
V 7O. letech se ve stále větší míře uplatňují performance a instalace.
Performance spojující prvky a momenty divadla, hudby a vizuálních umění do jisté míry navazuje na někdejší happening, nicméně nepočítá s výraznější aktivitou diváka ( který byl v případě happeningu přímým účastníkem naprogramované „události“ ), nýbrž přisuzuje mu relativně pasivní roli člověka v hledišti, který sleduje představení na jevišti. Nejhlubší kořeny performance sahají k dadaistickým kabaretům a jedním z poválečných zdrojů jsou veřejné produkce, během nichž evropští akční umělci, např. Y.Klein a G.Mathieu předváděli své umění a sami sebe přihlížejícímu publiku. Široké spektrum performancí zahrnovalo jak vídeňské tzv. akcionisty šokující relativně konzervativní společnost metropole na Dunaji svými sadomasochistickými a skatologickými výjevy, tak filozofujícího a sociálně politicky rebelujícího německého umělce Josepha Beuyse. Důležitou úlohu zde hrála mezinárodní umělecká skupina Fluxus, jejímiž čelnými příslušníky byli vedle amerického iniciátora litevského původu George Maciunase a již zmíněného Josepha Beuyse další německý umělec Wolf Vostell, Američanka japonského původu Yoko Ono a Francouz Robert Filliou.
Umění instalace má své začátky rovněž v 7O. letech, avšak rozvíjí se především ve dvou posledních desetiletích 2O. století, a to v interiérech, zejména v galeriích, kde rozšiřuje možnosti komplexního využití prostoru i nekonvenčních aktualizací uměleckých projektů. Některé instalace vnášejí přírodní objekty do interiéru a vycházejí tak naproti landartu.
Pojem environment se podle názoru tvůrce happeningů Allana Kaprowa „vztahuje k umělecké formě, která vyplňuje celou místnost ( nebo venkovní prostor ) obklopující návštěvníka a sestávající z jakýchkoli materiálů, včetně světel, zvuků a barvy“ ( Asambláž, environmenty a happeningy, 1966).
Landart, nazývaný rovněž Earth-art či Earthworks, vznikl koncem šedesátých let a byl motivován únikem do přírody hlásaným hnutím hippies. Umělci landartu se odvolávali na prehistorické stavby, zejména linie a obrazce v peruánské Nazce a megalitické stavby evropského neolitu. Nezřídka kolosální zemní práce landartistů vyžadovaly přemísťování balvanů, písku, zeminy apod., přičemž využívaly i práce bagrů, jeřábů, traktorů a nákladních automobilů. Nejznámějším dílem landartu bylo Spiral Jetty ( Spirálové molo ) vytvořené v r. 197O Robertem Smithsonem. Výtvory landartu tvoří svého druhu dominanty krajiny a vyžadují obdobně jako přírodní útvary náležitý odstup a často i pohled z ptačí perspektivy, resp. z letadla. Jakkoli velkých měřítek tato díla landartu jsou, podléhá řada z nich rychleji zkáze než např. prehistorické stavby, a tudíž i u nich - nejen u instalací, performancí a environmentů ( včetně Christovových empaquetáží ) - můžeme konstatovat určitý rys efemérnosti.