|
||
Henri Matisse ( 1869 Le Cateau-Cambrésis - 1954 Nice )
Francouzský malíř, jeden z nejvýznamnějších umělců 20. století a v jeho první dekádě hlavní představitel fauvismu.
Zvlášť oceňována byla vždy subtilní linie kresby spolu s krásou a zářivostí barvy. Technikou neoimpresionismu a inspirován Baudelairovou básní Vyzvání na cestu ze sbírky Květy zla vytvořil své první velkolepé dílo Luxe, calme et volupté ( Přepych, klid a rozkoš ). Název je citací části refrénu Baudelairovy básně, přičemž třem uvedeným slovům předchází zde zamlčené a nepřímo tak zdůrazněné slovo krása, které by mohlo tvořit motto celého Matissova díla. Obraz vzniklý v letech 1904-5 byl vystaven na Salónu nezávislých v r. 1905 a okamžitě jej koupil Signac ( dnes Musée d´Orsay v Paříži ).
Téhož roku Matisse spolu s dalšími přáteli zahájil na Podzimním salónu krátkou, avšak slavnou dráhu fauvismu, přičemž šokoval publikum především obrazem Žena v klobouku ( Madame Matisse ), jistě právem považovaným za ikonu nového uměleckého hnutí.
Známým dílem je Bonheur de Vivre ( Radost ze života ) z r. 1905/6. Když dva, tři roky po vzniku výchozí podoby vytvářel další dvě verze slavného obrazu Přepych I a zejména Přepych II, završoval jimi fauvismus a předznamenával svou další cestu na vrchol evropského malířství.
Ještě před první světovou válkou si účastí na řadě mezinárodních výstav ( Londýn, Kolín, newyorská Armory Show ) získal světovou proslulost, když jej předtím objevili slavní američtí i ruští sběratelé a obchodníci ( Leo, Gertruda a Michael Steinovi, Sergej Ščukin a Ivan Morozov ). Zahraniční sbírky obohatily desítky Matissových obrazů, včetně dvou slavných děl Tance a Hudby.
Matisse patřil mezi malíře, kteří podnětně zasáhli do vývoje moderního sochařství. V letech 1910 - 13 vytvořil pět bust Jeannette I - V, v nichž se vyrovnával s konstruktivními a prostorovými problémy nastolenými Cézannem a kubisty a mezi jeho 68 známými skulpturami vynikají čtyři bronzové verze reliéfních ženských Zad, z nichž poslední vskutku monumentální Záda IV. jsou z r. 1929.
Během třicátých let malíř rozvíjel oblíbená zátiší a komponoval své modelky do interiéru, zjednodušoval tvary a omezoval barevnou škálu: slavný Růžový akt z r. 1935. Až do konce života tvořil a experimentoval a když jej těžká nemoc upoutala na lůžko a invalidní vozík, vynalezl originální techniku tzv. gouaches découpées, spočívající v nalepování živě kolorovaných a z papíru vystřihovaných tvarů sestavovaných do abstraktních vzorů: Šnek z r. 1953.
Jeho komplexním dílem je rovněž architektura a výzdoba Růžencové kaple ve Vence.