|
||
Max Ernst ( 1891 Brühl - 1976 Paříž )
Německý malíř a sochař, významný představitel dada a zejména surrealismu.
Jeho dětství poznamenala smrt oblíbeného papouška týž den, kdy se narodila jeho sestra. Vztah ptáka a člověka, případně jejich vzájemné transformace se promítá do jeho díla např. v podobě Loplopa, bájné bytosti připomínající ptáka, s níž se sám identifikoval.
Jeho mimořádnou imaginativnost posílilo studium filozofie a psychologie v Bonnu a zejména zájem o tvorbu duševně chorých, které navštěvoval v psychiatrické léčebně v rámci studijní praxe. Nedostalo se mu sice profesionálního uměleckého vzdělání, nicméně zejména setkání s Augustem Mackem posílilo jeho rozhodnutí stát se malířem.
Za první světové války sloužil u dělostřelectva, přičemž díky uměnímilovnému veliteli mohl nejen malovat, ale v r. 1916 i vystavovat ve známé galerii Sturm.
Po válce založil spolu s přítelem Arpem v Kolíně nad Rýnem dadaistickou skupinu a v jedné ze zdejších restaurací instaloval v r. 1920 pověstnou výstavu, do níž se vstupovalo přes veřejné záchodky. Uvnitř dostávali návštěvníci sekyrky, s nimiž mohli pokud chtěli útočit na vystavované objekty a obrazy. U východu dívenka oblečená v bílých šatech pro první přijímání recitovala obscénní verše.
V roce 1922 přesídlil Ernst do Paříže. Od začátku 2O. let vytvářel díla předjímající surrealismus ještě před jeho oficiálním založením v r. 1924 za Ernstovy účasti: nejznámější z nich je Celebes z r. 1921, „mechanický“ slon, a do tohoto období patří i Kolísající žena z r. 1923. V roce vzniku surrealismu vytvořil slavné dílo zobrazující scénu se dvěma dětmi ohrožovanými ( vystrašenými ) slavíkem, které se nachází v newyorském Muzeu moderního umění.
Ernst je pokládán za objevitele nových surrealistických technik frotáže a gratáže. Ve 20. a 30. letech vznikly rovněž celé řady slavných Ernstových koláží ( Dvě dvojznačné postavy z r. 1920, ) a dokonce kolážových románů ( Týden laskavosti uveřejněný v r. 1934 ). V r. 193O vystupuje v surrealistickém filmu Luise Buñuela a Salvadora Dalího Zlatý věk.
Od poloviny 3O. let se pouští do sochařství a vytváří pak s přestávkami až do konce života své poloabstraktní totemické bronzové postavy: Lunární asparagus z r. 1935, Kozoroh z let 1948 - 64. Koncem tohoto desetiletí opouští surrealistickou skupinu pro neshody s Bretonem snažícím se ostrakizovat básníka a Ernstova přítele Eluarda.
Po vypuknutí války byl jako „nepřátelský cizinec“ opakovaně internován a vždy se mu podařilo uniknout. Nakonec v r. 1941 odletěl do Spojených států, kde spolupracoval s Bretonem a Duchampem. Alegorií evropské tragedie je dílo Evropa po dešti z let 1940 - 42 tvořící obdobu Picassových a Dalího alegorií z 30. let vzniklých pod dojmem občanské války ve Španělsku. Ze Spojených států se Ernst definitivně vrátil v r. 1953 a po krátkém pobytu v Paříži se na poslední dvacetiletí svého života usadil v Huismes na Loiře.