|
||
Marcel Duchamp ( 1887 Blainville-Crevon - 1968 Neuilly-sur Seine )
Francouzský avantgardní umělec a teoretik, označovaný za největšího „provokatéra“ 20. století.
Oceňována je zejména invenčnost, originalita a eruptivní plodnost jeho nápadů. Duchampova díla, včetně tzv. ready-made, lze charakterizovat spíš jako myšlenky ( s Platónem řečeno: ideje ) než objekty a jejich tvůrce označit za předchůdce všech konceptualistů minulého i začínajícího našeho století. Ostatně umělec a uznávaný profesionální šachista v jedné osobě jakoby stále rozehrával složité partie a daleko dopředu promýšlel tahy vůči svým protihráčům z řad umělců i publika, chytal je do osidel svých šachů, šokoval a ochromoval neočekávanými maty.
Duchamp vyrůstal v rodině s uměleckými zájmy, ze šesti sourozenců byli dva bratři i sestra umělci, mj. Duchamp-Villon, autor slavného Koně z r. 1914.
Marcel Duchamp namaloval v letech 1911 - 1912 dvě verze Aktu sestupujícího po schodišti, jehož pohyb představuje malířskou analogii mnohonásobné fotografické expozice. Obraz vyvolal skandál na newyorské Armory Show v r. 1913, zároveň však vzbudil zájem publika o evropského umělce, kterého se americká kulturní veřejnost snažila pochopit.
V témže roce umělec přišel se svým prvním ready - made a zahájil tak sérii svých objektů - hotových výrobků určených původně pro masovou spotřebu, které zbavil jejich utilitární funkce tím, že je s využitím náhody prezentoval a vystavil jako umělecké dílo: kolo bicyklu namontované na kuchyňské stoličce ( z r. 1913, první, tzv. asistovaná ready-made, na rozdíl od dalších „čistých“, bez zásahu lidské ruky, spočívajících pouze v myšlenkovém přehodnocení vystaveného objektu ), Věšák na lahve z r. 1914, Záloha na zlomenou ruku z r. 1915 ( jde o běžný shrnovák na sníh ) a nejslavnějí z těchto objektů Fontána z r. 1917, mušle pánského záchodku signovaná pseudonymem R.Mutt, což je jméno firmy vyrábějící sanitární zboží.
Od r. 1915 až do konce první světové války žil Duchamp v New Yorku a spolu s Man Rayem a Francisem Picabiou vytvořili zdejší zámořskou buňku mezinárodního hnutí dada. V letech 1918 - 19 žil umělec v Buenos Aires a věnoval se výlučně šachům. Poté se ještě v r. 1919 vrátil do Paříže, kde vytvořil téhož roku své patrně nejprovokativnější dílo: reprodukci Mony Lisy s připojeným knírkem a bradkou a nápisem L.H.O.O.Q., který při čtení nahlas zní: „Elle a chaud au cul“ ( doslova: má horkost v zadnici ).
V letech 192O - 23 umělec znovu žil v New Yorku a vytvořil tam dílo pod názvem Nevěsta svlékaná svými mládenci, dokonce ( jiný název je Velké sklo ), přičemž slovo-dovětek "dokonce" je slovní hříčka ( francouzské même, dokonce se vyslovuje stejně jako m´aime, miluje mne ), která mění název díla na: Nevěsta svlékaná svými mládenci mne miluje. Velké sklo, jakýsi Duchampův stroj na lásku, je interpretováno jednak jako dílo s hlubokou filozofií, jednak jako obtížně pochopitelný vtip. Dílo vznikalo přes deset let: první záměr v r. 1912, sestavovat je začal umělec v r. 1915 a opustil je jako „s konečnou platností nedokončené“ v r. 1923.
Tehdy se vrátil do Paříže, kde žil až do r. 1942 a upřednostňoval před uměním opět šachy ( reprezentoval Francii na čtyřech olympiádách a v r. 1932 se stal mistrem Paříže ). Od roku 1942 byl jeho trvalým bydlištěm New York a místem, které nejčastěji navštěvoval, Paříž.
Před smrtí prozradil, že po celých dvacet posledních let pracoval na velkém multimediálním díle pod názvem Etant donnés: 1° La Chute d´eau, 2° Le Gaz d´éclairage ( Dáno jest: 1° Vodopád, 2° Plynové osvětlení ) . Umělec zemřel při návštěvě Francie a je pochován v rodinném hrobě v Rouenu. Naposledy zažertoval nápisem, který si připravil pro náhrobní kámen: „Ostatně umírají vždy jiní lidé“.
Umělcova nejvýznamnější díla jsou soustředěna v Muzeu umění ve Filadelfii. Svým nekonformním postojem k autoritám, tradicím a banalizovaným hodnotám i ochotou neustále experimentovat Duchamp výrazně ovlivnil celý další vývoj moderního umění od popartu přes konceptualismus až po multimédia.